Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Moc míst, jakou je táborská C.E.S.T.A. není. U nás rozhodně ne. Možná slovinská Metelkova má podobnou auru. Rozhodně ale ne stejnou. A vlastně i ta Metelkova je spojená s dvojicí, která odjela z Ameriky, aby z malého českého města mohla vyjíždět koncertovat do celého světa. Většina kapel si svůj sen plní zcela opačným směrem. O kom to tady mluvím? Samozřejmě, že o SABOT, kteří položili základy místu, kde se tentokrát konal Free Dim Festival. Ctiborův mlýn je nejen místo, kde se dělají koncerty, ale i ostrov obklopený energií, se kterou se v poslední době setkávám čím dál tím řidčeji. Obrovský respekt všem, kteří toto místo oživili a vytáhli ven z klinické smrti.
První kapela, kterou vidím, je druhá hrající GATTACA. Domácí crustový mokřad jsem neviděl už skoro rok, takže je toto premiéra s novým bubeníkem. Naposledy jsem se rozplýval nad tím, jak byli skvělí na Fluffu, a mohl bych v tom v podstatě pokračovat. Nový bubeník hraje úsporněji, ale dává o to větší šlupky. Set díky tomu nabírá na rock’n’rollovosti a nemyslel jsem si nikdy, že tento směr bych u podobné kapely považoval za správný, ale tady to sedí naprosto skvěle. Stejně tak mně vyhovuje příklon k silnějším melodiím. GATTACA za sebou nechává rozplizlé, rašelinou pokryté stěny a získává jasně riffové hrany.
Plzeňské CLIMATIZADO muselo být nějak neuvěřitelně krátké nebo čas u U-rampy, kde děti testují skejty, musel ubíhat zcela jinak, než kdekoliv jinde. Ani jsem se neohlédl a už se na scéně připravují CROSSFIREFUCKINGHURRICANE. Sbírka na první pohled nenápadných, ale protřelých figur, které jsou pro mě překvapením Freedimu. Grindcore převlečenej za noise rock. Nepolevující tlak riffů, co drtí kosti. Tahle kapela vás nemilosrdně vezme za flígr a už lítáte v kole. Z tohohle se jen tak nevylížeš. Rychle, nahlas a s dávkou syrovosti, kterou u nás moc kapel fakt nemá.
Elektrický stínadla zvaný V0NT jsou dnes hodnější, než byly nedávno na Sedmičce. Zase mně vadí, že Markovi není rozumět, celkem chápu, že je v tom úmysl, aby se jeho efekty rozmlžené řvaní slilo do toho noise-industriálního bordelu všude kolem, ale vyznění skladeb a jeho textů to pohřbívá také. Kdyby to bylo živě alespoň tak, jak je to na nahrávce.
Celý fest ukončuje kvarteto Lucemburčanů MUTINY ON THE BOUNTY. To v současnosti do lidí pere taneční post-rock ne nepodobný tvorbě například takových 65 DAYS OF STATIC. Trochu hned z počátku setu štve, že složitější kytary jdou často z pouštěných smyček a kluci do nich efektně hopsají, bez toho, aby zahráli notu. Dopad na publikum to však má neuvěřitelný a tak se před pódiem trsá ostošest. Nakonec jsem si i já cestu našel, nasazení a rytmy jsou tu návykové a nehýbat se nelze. FreeDim se vyvedl nad míru. Už teď se těším, až se zase vrátím.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.